Krutost může mít mnoho podob a jednou z nich je lhostejnost.....


Autor: Carin GERHARDSEN
Žánr: Detektivky
V krátkém časovém sledu dojde ve středním Švédsku k několika bestiálním vraždám, které zpočátku zdánlivě nemají nic společného. Když komisař Conny Sjöberg z policejní stanice ve stockholmské čtvrti Hammarby začne tušit, že mají spojitost, případ dostane děsuplný ráz. Někde se pohybuje člověk, jehož pohnutky jsou velmi osobní a ojedinělé a který se před ničím nezastaví. Stáváme se svědky strašlivých vražd, sledujeme práci policie pod vedením komisaře Conny Sjöberga a vyšetřovatelky Petry Westmanové. Švédská spisovatelka Carin Gerhardsen nás nechá nahlížet do deníku vraha a barvitě a detailně líčí prostředí velkoměsta i předměstí i charaktery a sociální východiska postav, které jsou psychologickou kresbou nezapomenutelné.
*****
Po nedávném setkání se švédskou autorkou Carin GERHARDSEN - Náledí - jsem se rozhodla porozhlédnout po její slavné Hammarbyjské sérii, která vycházela už od roku 2008, u nás konkrétně pak od roku 2013. Pořídila jsem si tedy první dvě knihy této mrazivé série - Perníková chaloupka a Máma, táta, děti. Jak první zmíněná kniha uspěla po vysoce nasazené laťce knihou Náledí se dozvíte dále.
Vše začíná na počátku
Komisař Conny Sjoberg z Hammarbyjského okresu byl vyrušen z domácí pohody, pokud se tak dal nazvat chaos, jež dokázala vytvořit pětice rozlítaných dětí, a dostal na starost případ brutálně zavražděného makléře. Naneštěstí veškeré dosavadní vyšetřování nevede k žádným vodítkům k nálezu jeho nepřátel a vraha. Aby toho navíc nebylo málo, dochází postupně k dalším a dalším nevysvětlitelným bestiálním vraždám po celém středním Švédsku. I v těchto případech je jakákoliv spojitost a naděje k nalezení vraha od počátku téměř nulová. Jediným vodítkem, jak se zdá, je jejich věk čtyřiačtyřicet. Ale kdo a především z jakého důvodu by někdo vraždil v okolí čtyřicátníky.
Paralelně s případem mrtvého makléře vyšetřuje Connyho kolegyně vyšetřovatelka Petra Westmanová nemálo závažný soukromý případ / problém možného znásilnění pod vlivem nebezpečných drog, které pravděpodobně užila během jedné příjemné noci s přitažlivým a kultivovaně vystupujícím mužem.
Paralelně s případem mrtvého makléře vyšetřuje Connyho kolegyně vyšetřovatelka Petra Westmanová nemálo závažný soukromý případ / problém možného znásilnění pod vlivem nebezpečných drog, které pravděpodobně užila během jedné příjemné noci s přitažlivým a kultivovaně vystupujícím mužem.
Oba dva mají před sebou ještě spoustu práce a ani jeden z nich ještě netuší, že k tomu, aby nalezly veškeré stopy k vyřešení případů mají před sebou ještě hodně práce...
Velmi pozvolný rozjezd..
Detektivní Hammarbyjská série je charakterizována vynikající výstavbou zápletek, kresbou stockholmského prostředí a řadou postav, které čtenáře musí zaujmout. Je tomu ale opravdu tak? První díl detektivních románů lze jednoznačně zařadit do detektivního žánru bez thrillerových prvků, které poměrně často bývají v detektivkách také součástí a tak před sebou máte příjemně oddechovou detektivní knihu, u které přeci jen stojí i detektivní zápletka trochu v pozadí.
Poměrně krátká kniha obsahuje nejen průběh vyšetřování psaný er formou především z pohledů dvou hlavních vyšetřovatelů, ale také krátké úryvky z deníku vraha, jež detailně popisují myšlenkové pochody v mnohdy emocionálně vyhrocených situacích psaných ich formou. Přestože se asi autorka snažila zvolenými formami vypravování vyhrotit situaci do toho správného napětí, stejně jako třeba u Náledí, zde to bohužel nefungovalo. Poměrně často jsem měla pocit, že některé části v knize byly úplně zbytečné, detailní a zdlouhavé a já se tak do knihy nemohla prostě dostat. Značí tom i fakt, že mi kniha, která má něco málo přes 260 stránek, trvala dva dny. A to není úplně moje čtenářské tempo.
Dva souběžně vyšetřující případy mi nikdy nevadily, ba právě naopak, kniha je vždy mnohem více zajímavá, než když sledujeme pouze jednu odvíjející se detektivní linii. I zde ale narážíme na několik problémů. Obě detektivní linie rozebírají velmi ožehavá témata, a to téma šikany a znásilnění. Autorka Carin GERHARDSEN má sama se šikanou vlastní zkušenost, a tak mohla vložit své vlastní pocity do celé knihy. Povedlo se ji tak bravurně a především realisticky popsat pocity týraného dítěte a následky, které si člověk nese v sobě až do dospělosti. Zde má autorka můj velký obdiv.
Druhý sledovaný problém - znásilnění - byl i zde popsán s nutnou opatrností a jemností, který si zaslouží, ale do celého kontextu vyšetřování mi neseděl. Nejenže narušoval soustředění se na hlavní téma, ale navíc bylo v tomto případě vyšetřování až příliš rychlé a pro mě - coby čtenáře - téměř neuvěřitelné.
Nemohu autorce upřít body za propracovanost, kterou celému příběhu dala. Vše působilo téměř realisticky a na závěr čtenáře opět čeká menší překvapení v podobě autorčiných oblíbených zvratů. V porovnání ale s Náledím, přijde ten zvrat až moc pozdě. Tedy někdy v části, kdy už člověk dočítá knihu, ve které se příliš nic neděje a snaha autorky o záchranu je taková chabá.
Autorce se zde navíc povedlo vytvořit kontrast mezi dokonale milujícím rodinným prostředím hlavního vyšetřovatele Sjoberga a prostředím vraha, ve kterém byl nucen vyrůstat s matkou alkoholičkou, která ho dennodenně trýznila stejně jako spolužáci ve školce.
Perníková chaloupka není vůbec špatná kniha, ale v porovnání s Náledím je to úplně jiné kafe. Dlouho trvá než se kniha rozjede, chybí nějaké to napětí a zbytečné detaily trochu brzdí to nadšení ze čtení. Knihu bych proto doporučila nenáročným čtenářům a milovníkům detektivek, kteří mají rádi menší zvraty, jež jim nezamotají tolik hlavu. Proto hodnotím knihu tak jak hodnotím a nějaké ty procenta si nechávám na další díl.

Dva souběžně vyšetřující případy mi nikdy nevadily, ba právě naopak, kniha je vždy mnohem více zajímavá, než když sledujeme pouze jednu odvíjející se detektivní linii. I zde ale narážíme na několik problémů. Obě detektivní linie rozebírají velmi ožehavá témata, a to téma šikany a znásilnění. Autorka Carin GERHARDSEN má sama se šikanou vlastní zkušenost, a tak mohla vložit své vlastní pocity do celé knihy. Povedlo se ji tak bravurně a především realisticky popsat pocity týraného dítěte a následky, které si člověk nese v sobě až do dospělosti. Zde má autorka můj velký obdiv.
Druhý sledovaný problém - znásilnění - byl i zde popsán s nutnou opatrností a jemností, který si zaslouží, ale do celého kontextu vyšetřování mi neseděl. Nejenže narušoval soustředění se na hlavní téma, ale navíc bylo v tomto případě vyšetřování až příliš rychlé a pro mě - coby čtenáře - téměř neuvěřitelné.
Nemohu autorce upřít body za propracovanost, kterou celému příběhu dala. Vše působilo téměř realisticky a na závěr čtenáře opět čeká menší překvapení v podobě autorčiných oblíbených zvratů. V porovnání ale s Náledím, přijde ten zvrat až moc pozdě. Tedy někdy v části, kdy už člověk dočítá knihu, ve které se příliš nic neděje a snaha autorky o záchranu je taková chabá.
Autorce se zde navíc povedlo vytvořit kontrast mezi dokonale milujícím rodinným prostředím hlavního vyšetřovatele Sjoberga a prostředím vraha, ve kterém byl nucen vyrůstat s matkou alkoholičkou, která ho dennodenně trýznila stejně jako spolužáci ve školce.
Perníková chaloupka není vůbec špatná kniha, ale v porovnání s Náledím je to úplně jiné kafe. Dlouho trvá než se kniha rozjede, chybí nějaké to napětí a zbytečné detaily trochu brzdí to nadšení ze čtení. Knihu bych proto doporučila nenáročným čtenářům a milovníkům detektivek, kteří mají rádi menší zvraty, jež jim nezamotají tolik hlavu. Proto hodnotím knihu tak jak hodnotím a nějaké ty procenta si nechávám na další díl.
Díky za přečtení recenze až sem!

Carin Gerhardsen (*6.12.1962 Katrineholm) je švédská autorka krimi románů, která literárně debutovala v roce 1992. Je vystudovaná matematička, pracovala jako IT konsultantka a nyní je spisovatelkou na plný úvazek. Její matematické znalosti se projevují v jejích novelách - zahrnují propracované vykalkulované intriky.
Narodila se 6.12.1962 v Katrineholmu a tam také umístila počátek prvního případu z tzv. Hammarbyjské série a nazvala ho Perníková chaloupka. Není náhoda, že právě v prvním příběhu zvolila jako téma šikanu mezi dětmi. Přiznává, že v dětství zažila něco podobného na vlastní kůži, a zajímalo ji, jak mohou špatné zážitky z dětství zformovat člověka a ovlivnit celý jeho život. Autorka vystudovala matematiku a jak sama říká, vždy milovala řešení matematických problémů, rébusů a sudoku a od toho byl jen krok k napsání zápletky románu, logické a propracované, s věrohodnými postavami, s jejich přednostmi i chybami. Hned první román jí získal čtenářskou oblibu a přiměl ji nadále se věnovat pouze psaní. Autorka žije ve Stockholmu s manželem a dvěma dětmi.
To nevypadá vůbec špatně :) Já sice moc na detektivky nejsem, ale tohle zní dobře, určitě připisuji na svůj seznam knih :)
OdpovědětSmazatŠkoda, že má knihy nedostatky, osobne nemám rada pomalé alebo zdĺhavé začiatky.
OdpovědětSmazatPěkná recenze, knihu vidím poprvé tak jsem si ráda početla o čem je :) Nenalákala mě dost k nákupu, nemám ráda zdlouhavé rozjezdy, ale až se někdy otevřou knihovny, podívám se po ní :)
OdpovědětSmazatTak o této knize jsem toho moc neslyšela, ale podle tvé recenze ji asi vynechám :-) Díky!
OdpovědětSmazatZ Náladí jsem byla nadšená. Proto mě zajímá i tato série a přestože máš jisté výhrady, ráda se do knihy pustím. Zní zajímavě a porovnat obě knihy bude zajímavé. Je mi jasné, že od prvního dílu autorka vypsala, ale jaké byly její začátky? To musím zjistit :D
OdpovědětSmazatTak tato kniha pro mě opravdu nebude. :) Ale pěkná recenze. :)
OdpovědětSmazatMoc pěkná recenze. :) Kniha ale nebude nic pro mě.
OdpovědětSmazat