neděle 19. dubna 2020

Agatha CHRISTIE : Deset malých černoušků


Kdo je onen tajemný, jež se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou?


Výsledek obrázku pro knižní klub
Deset malých černoušků




Žánr: Detektivky
  Vydáno: KNIŽNÍ KLUB 2009
  Originální název: Ten Little Niggers (1939)
  Počet stran: 255



ANOTACE
Nejprodávanější detektivka všech dob, nyní rovněž ve vynikajícím britském seriálovém zpracování pod názvem Až tam nezbyl žádný.

Agatha Christie proslula svou láskou k dětským říkankám a básničkám. Důmyslné spojení zdánlivě nevinné slovní hříčky s vražednou zápletkou patřilo k jejím oblíbeným – a v románu Deset ma
lých černoušků z roku 1939 dovedla tuto kombinaci k nepřekonatelnému vrcholu.


Do luxusního sídla na osamělém ostrově se sjíždí několik hostů. U večeře se dozvídají děsivou pravdu o tom, proč sem byli pozváni – desítka přítomných včetně sluhy a kuchaře zde má stanout před tváří spravedlnosti. V neúprosném rytmu známého popěvku tu den po dni ubývá figurek na stole v jídelně a s nimi jeden po druhém vyhasínají životy obviněných. Zemřou všichni. Kam však zmizel vrah?
*****


Nedávno jsem dočetla Nevítaného hosta od kanadské spisovatelky Shari Lapeny, jež se v prozatím poslední knize nechala inspirovat klasickou britskou detektivkou od královny zločinu Agathy Christie. Proto jsem se rozhodla  pro návrat ke kořenům detektivního žánru a to konkrétně k mé nejoblíbenější knize Deset malých černoušků, kterou jsem četla asi před více než deseti lety. Jak kniha u mě po tolika letech obstála?

Všichni určitě dobře známe dětskou říkanku, která začíná slovy: Deset malých černoušků hostil děda Vševěd....A kde jinde je mohl hostit než v luxusním sídle na Černochově ostrově nedaleko jižního pobřeží Velké Británie. Na tento ostrov, jež je tvořen převážně nádhernými plážemi a velkými skalisky přijíždí hosté pána a paní N.Z.Namyových. Nová sekretářka a učitelka tělocviku Vera Claythornová, bohatý a ne příliš chytrý mladík Tony Marston, mladý všeobecný doktor Edward Armstrong, podivný generál John MacArthur, soudce Lawrance Wargrave - již v důchodě, vysloužilý policista William Blore, ozbrojený podivín Phillip Lambord, stará panna Emily Brentová a nakonec manželský pár pán a paní Rogersovi, jež se měli starat o potřeby hostů. 


Již od samého úvodu na nás Agatha Christie chrlí přehršel informací týkajících se ústředních postav románu, což je u autorky mnohdy poznávacím znamením. Každé z těchto postav je věnována postupně jedna kapitola za druhou a my tak získáváme jakýsi ucelený obraz o různorodé sortě lidí mířící na krásné, ale přesto tajemné místo, které vlastní neznámo kdo. Děj je i zde střídavě vyprávěn er-formou z pohledů hostů, který navíc udržuje lineární časovou osu a neskáče se tak z jednoho časového úseku do druhého a ještěže tak!

Během večeře dochází k postupnému opadávání ostychu a hosté se více oddávají společnému přátelskému rozhovoru. Jak se zdá, mají všichni jedno společné - podivné pozvání na týdenní odpočinkový pobyt v luxusním sídle daleko od všech úplně zadarmo. V tu chvíli ještě netuší, že jsou jejich osudy již sečteny a nikdo z nich se z ostrova nevrátí živý. Jeden do druhého stane tváří tvář spravedlnosti za vraždu, jež spáchali tak dokonale, že nikdo z okolí nepochyboval o jejich nevinně. Od tohoto osudného momentu dostává kniha úplně jiný spád a začíná nelítostný boj s časem a o holý život. 

Agatha Christie zvolila v tomto románu ploché literární postavy, jež se v průběhu děje nevyvíjí a chovají se dle jasného a zřetelného vzorce jež jim autorka přisoudila již v úvodu knihy. Přesto nemáte během čtení pocit, že byste díky tomu o něco přišli nebo narazili na hluchá místa, jak se často v knihách stává. 


.....jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.....

První vražda vypadala jako dlouho plánovaná sebevražda.  Nikdo z hostů ale nechápal, jaký k tomu měl dotyčný důvod. S druhou vraždou začaly přicházet pochyby. Třetí již byla jasným důkazem toho, že vrah je jedním z nich a jen čeká na další příležitost vzít spravedlnost znovu do svých rukou. V neúprosném rytmu známé básničky ubývají porcelánové figurky na stole a s nimi vyhasíná jeden život za druhým. Může to někdo zastavit?

Již od anotace knihy se dozvídáme, že nikdo na ostrově nepřežije. Kam ale zmizel vrah a jaký má důvod k tomu hrát si na SPRAVEDLNOST. Agatha Christie je mistrně svého řemesla a moc dobře ví, co a proč dělá. Už od první vraždy Vám šrotuje hlava, kdo měl nejlepší příležitost a jak to udělal, že se stále vyhýbá jakémukoliv podezření. V hlavě Vám proudí milion otázek jež pohání Vaši zvědavost k touze dalšímu a dalšímu čtení. Navíc perfektně vykreslená tísnivá a zoufalá atmosféra dodává tomu všemu neuvěřitelný šmrnc. 

Dokonalá gradace románu Deset malých černoušků nekončí poslední kapitolou, jak se může zprvu zdát, ba naopak pokračuje závěrečným epilogem jež natahuje napětí čtenářů do kritického bodu šílenství. Přestože jsem knihu již četla, ale jak jsem psala,, je to více než deset let, vraha jsem si nepamatovala a jsem za to nesmírně vděčná. Knihu jsem si tak mohla naplno užít. 

Deset malých černoušků je kniha jež bude bavit milovníky klasický detektivek, kteří neholdují dnešnímu krvavému trendu plného přehnaných a zbytečně podrobných detailů. Agatha Christie u mě uspěla na plné čáře a mám takové tušení, že budu věnovat větší pozornost jejím knihám než tonu bylo doposavad. 

Díky za přečtení recenze až sem! 

Vaše



Výsledek obrázku pro agatha christieAgatha Christie publikovala celkem přes 80 románů, povídkových sbírek a divadelních her, především šlo o detektivky. V mnoha detektivkách, v nichž vystupují její nejslavnější literární postavy, belgický detektiv Hercule Poirot a růžolící slečna Marplová, lze nalézt motiv tajemství zamčeného pokoje. Christie ráda porušovala nepsaná pravidla stavby detektivního románu – učinila tak například ve své třetí knize s Herculem Poirotem, Vraždě Rogera Ackroyda, což jí pomohlo se v Anglii rychle prosadit jakožto vycházející hvězda detektivní fikce. Agathiny postupy při psaní románů stály u zrodu tzv. moderní detektivky: čtenáři jsou v průběhu knihy představeny všechny hlavní body případu, podle kterých je možno odhalit vraha, a během velkého finále v závěru knihy jsou fakta vyšetřujícími poskládána do správných souvislostí a pachatel předán spravedlnosti.

6 komentářů:

  1. Kdysi jsem četla Smysluplná vražda a moc mě neuchvátila. Je pravda, že je to víc jak 10 let a tenkrát jsem se zaměřovala na jiný žánr. Ale od té doby jsem od autorky nic nečetla. No, možná bych jí mohla dát ještě jednu šanci. A díky tvé recenzi možná sáhnu právě po této :)

    OdpovědětSmazat
  2. Deset malých černoušků mám v plánu si přečíst. Jen teď mám v plánu sérii Policista Battle. :D

    OdpovědětSmazat
  3. Od autorky jsem ještě nic nečetla, ale už mnoho let uvažuji o tom, že bych to ráda napravila. Přeci jen Agatha Christie je pojem, významná žena literatury. Zrovna tuhle knihu, nebo O Vražda v Orient expressu bych volila. :)
    Moc pěkná recenze. Ještě víc jsi mě na knihu nalákala.

    OdpovědětSmazat
  4. Jedna z nejslavnějších knih Agathy, sama mám od autorky načtené pouze dvě knihy ale tuto si píši na další v pořadí! Děkuji moc za tip <)

    OdpovědětSmazat
  5. Wau, ja obdivujem, ak niekto takto dokáže pisat recenzie o knihách. Ja milujem knihy, rada čítam, aj ked na ne nemám tolko času, ale teda recenzie by som takto pisat nevedela.. Super!!!

    OdpovědětSmazat
  6. Tohle se mi taky moc líbilo. Sice jsem postupně podezřívala pár lidí a byla úplně vedle, ale nevadilo mi, že jsem vraha neodhalila sama. Bylo to super vymyšlené.

    OdpovědětSmazat